Model auta pro sběratele Land Rover Defender 110 RHD v červeném laku vytvořená podle předlohy originálu designerským týmem v měřítku 1:18 při věrném zachování detailu a kvality zpracování.

Každá přemalba ikony je risk, ruští pašeráci o tom vědí své. Když v Coventry dumali o změnách, které by prodloužily Defenderu život v houšti evropských norem, sahali jen na věci řekněme zbytné až druhořadé. Skalnímu offroadistovi, lesnímu dělníkovi či obsluze velkorypadel se vrátilo srdce z kalhot na původní místo, a ti ostatní se přestávají Defenderu bát. Hleďme, co dokáže facelift.

Zvenku změny pozná jen skutečný znalec, který zatlačí slzu nad chybějícími „vstupy manuální klimatizace“, jak byly přezdívány záklopky pod předním sklem. I jejich absence je totiž odrazem důležitých změn, které se odehrály v interiéru. Ne, netřeba se bát, volant stále není v ose sedadla a výškově nastavovat lze stále jen obočí, palubní deska ale získala lidské parametry a co mohla, převzala z modelu Discovery této i minulé generace. Výsledkem je v mezích offroadu až nečekaně příjemné ovládání všech dostupných funkcí, z nichž největší dojem zanechává příplatkové vyhřívání sedadel a předního skla.

Největší novinku je třeba slyšet – původní poněkud zupácký pětiválec se samostatnými vstřikovači je nyní nahrazen commonrailovým čtyřválcem 2,4 l (90 kW) z dílen Fordu a i když jde stále o typický traktor, je větší kultivovanost chodu znát. Druhou nejdůležitější změnou je spřažení s šestistupňovou manuální převodovkou – zatímco první stupeň je o třetinu pomalejší a zvládá tak i extrémní zátěže, rychlá šestka dovolí ustálenou jízdu vysokými rychlostmi bez děr v ušních bubíncích i peněžence. Motor, kterému točivý moment narostl o pětinu na 360 Nm je navíc až neskutečně pružný a táhne rovnoměrně od nízkých otáček. Úbytek hluku v kabině je zřetelný ve všech režimech – za jízdy je dokonce možná konverzace mezi osazenstvem předních a zadních sedadel. Spotřeba se zuby nehty drží desetilitrové hranice, roste jen při extrémní zátěži v terénu nebo pokusech o překonání dálničního limitu.

Znatelné jsou i rozdíly při jízdě - řidič bude stále žehrat na podprůměrný rejd, ale řízení získalo alespoň na přesnosti a vůz není třeba udržovat v přímém směru jako zmatenou ovečku. Odpružení lehce zkomfortnělo, brzdy už auto zastaví na standardnější vzdálenosti, světlomety dosáhnou i přes třicet metrů a v nenastavitelném volantu je přece jen airbag. Pokrok nezastavíš.

Terén už je trochu nuda. Jako obvykle jsme se pokusili Defender degradovat utopením a ani v půlmetrovém blátě se nám to se standardními pneumatikami nepovedlo. Chtěli jsme jej utahat na kopci, ale dřív jsme dostali závrať. Tak jsme aspoň jen tak pro formu projeli trasu vysočanské spojky a nijak nevadilo, že se teprve rok staví. Za celou dobu jsme jedinkrát sáhli po redukovaných převodech a ani jednou nepoužili uzávěru mezinápravového diferenciálu… tak k čemu auto, které všechno projede?

Všechny naše pozitivní poznatky je nicméně třeba brát z pohledu „standardu Defender“ - za neskutečnou terénní průchodnost, více než tunovou nosnost a tradici platíme v porovnání s konkurencí stále ještě nekomfortem, problematickými jízdními vlastnostmi na silnici a relativně vysokou cenou. Příplatková politika je pochopitelná také jen při respektování původního užitkového určení vozidla – pak kupce nepřekvapí ani 49.500,- Kč navíc za ABS a naopak ocení, že tato položka u osobního horského traktoru vůbec existuje. A tak to máte, pane nadlesní, se vším…

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku