Diesel-elektrická lokomotiva Boston & Maine BM #200 (212) Bicentennial Red White Blue Stripes Class Blue Class EMD GP38-2 Diesel-Electric Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Modely GP38, GP38AC a GP38-2 společnosti Electro-Motive Division (EMD) jako čtvrtá řada dieselových lokomotiv druhé generace byly mimořádně úspěšné čtyřnápravové modely, které jen dále upevnily pozici EMD jako předního výrobce dieselových lokomotiv své doby. V době uvedení modelů GP38/AC a pozdějších "Dash 2" byla společnost EMD již zkušený výrobce, který věděl, co železnice hledají, a s modely GP38/GP38-2 se opět trefil do černého. Mezi modely GP38 a GP38AC jsou jen velmi malé rozdíly, zatímco GP38-2 má modernizovaný hlavní pohon a novější elektroniku. Lokomotiva vypadala téměř identicky jako GP35 díky standardnímu designu vozu a kabiny tohoto modelu, kterého se EMD držela až do 80. let.

Původní stroj GP38 se ve skutečnosti výkonem nijak nelišil od dřívějších modelů druhé generace - se sníženým výkonem měl pouhých 2 000 koní (ve srovnání s 2 250 koňmi u GP30 a 2 500 koňmi u GP35) a nebyl zdaleka tak úspěšný jako pozdější model GP38-2. GP38 nesla nový 16-válcový motor typu 645, který nahradil typ 567 z GP35 a byl standardním dieselovým motorem EMD vycházejícím z původní kabinové jednotky FT z roku 1939. Lokomotiva byla vybavena standardním trakčním motorem D77 společnosti General Motors, který dokázal vyvinout stejnou tažnou sílu jako u dřívějších lokomotiv GP30 a GP35 - 61 000 liber počáteční tažné síly a 50 000 liber trvalé tažné síly.

Na dřívější stroje GP30 a GP35 navázal model GP38 vyráběný od roku 1966 do roku 1971 a pozdější GP38-2, který se vyráběl v letech 1972 až 1984. Oba modely GP38 byly nesmírně úspěšné a prodalo se jich téměř 3 000 kusů (GP38 se prodalo asi 730 kusů a GP38-2 přes 2 100 kusů). Model GP38-2 se prodával lépe, stejně jako většina modelů "Dash 2", díky dalším vylepšením oproti původnímu modelu, která zahrnovala například nový typ dmychadla trakčního motoru, modulární systém elektronické skříně a šroubovaná přístupová dvířka do bateriové skříně.

S výjimkou pozdějších modelů GP40 a GP40-2 byly GP38 a GP38-2 nejúspěšnějšími stroji GP druhé generace společnosti EMD a stejně jako dřívější GP35 přesně splňovaly požadavky železnic na výkon a zároveň na vynikající kvalitu a spolehlivost. Vzhledem k úspěchu modelu není překvapením, že je tato jednotka stále hojně k vidění po celé zemi od krátkých tratí a regionálních drah až po tratě třídy Class Is. Dochovala se pouze jedna oficiálně dochovaná GP38 Tennessee, Alabama & Georgia #80 v Tennessee Valley Railroad Museum.

Stroj EMD GP38AC je čtyřnápravová diesel-elektrická lokomotiva vyrobená společností General Motors Electro-Motive Division EMD v období od února 1970 do prosince 1971. V podstatě se jednalo o lokomotivu GP38 s alternátorem AR10 namísto běžného generátoru D32 od GM (GP38), což umožnilo zvýšit její tažnou sílu. Celkem bylo vyrobeno 261 exemplářů modelu, které si zakoupily železniční společnosti Norfolk & Western (čísla 4100-4149), Illinois Central (9500-9519), Louisville & Nashville (4020-4049), Gulf Mobile & Ohio (721-733), DT&I (210-220), St Louis-San Francisco (633-662), Southern (2823-2878), Pacific Power & Light Company #11, Grand Trunk Western (5800-5811), Lehigh Valley (310-313). Mnohé z nich byly modernizovány na plnohodnotný model GP38-2 s modulární elektrickou skříní Dash 2.

Boston and Maine Railroad (BM) byla americká železnice I. třídy v severní Nové Anglii, USA. Od roku 1835 v pronájmu se stala v roce 1983 součástí dnešní sítě Pan Am Railways. Na konci roku 1970 provozovala společnost B&M 1 515 mil (2 438 km) tratí z celkových 2 481 mílích (3 993 km) kromě Springfieldského terminálu. Společnost Guilford Rail System změnila v roce 2006 název na Pan Am Railways. Technicky vzato společnost Boston & Maine Corporation existuje dodnes, ale pouze jako neprovozní oddělení PAR, s vlastním majetkem (a také zaměstnává vlastní železniční policii), zatímco Springfield Terminal Railway, dceřiná společnost B&M, kterou vytvořil majitel Timothy Mellon, provozuje vlaky a provádí údržbu.

V dubnu 2009 vstoupila společnost Pan Am do společného podniku se společností Norfolk Southern Railway (NS) a vytvořila tak společnost Pan Am Southern (PAS). PAR převedla na PAS majetek, který zahrnoval její 155 mil (249 km) trati na hlavní trati mezi městy Mechanicville ve státě New York a Ayer ve státě Massachusetts, včetně tunelu Hoosac a trati Fitchburg až do města Littleton ve státě Massachusetts, a 281 mil (452 km) vedlejších a odbočných tratí a práva na vedení v Connecticutu, Massachusetts, New Hampshire, New Yorku a Vermontu. Společnost NS převedla do společného podniku hotovost a další majetek v hodnotě 140 milionů USD, z čehož 87,5 milionu USD mělo být během tří let investováno do investičních úprav na koridoru Patriot, jako je rozšíření terminálů, modernizace tratí a signalizace. Springfield Terminal poskytuje společnému podniku veškeré železniční služby. V lednu 2012 byla v rámci PAS obnovena služba na bývalém kolejišti společnosti B&M v Mechanicville ve státě New York jako intermodální a automobilový terminál.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku