Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře ve modelářské kvalitě - HR2820S Rivarossi Österreichische Bundesbahnen ÖBB #1040.13 HO Red Scheme Class 1040 Electric Locomotive DCC & Sound, Epocha III-IV. (1941 - 1990)

■ Elektrická lokomotiva typu E.633 řady 1040 Rakouských spolkových drah Österreichische Bundesbahnen ÖBB. ■ Lokomotiva má digitální rozhraní NEM 660 21-PIN s digitálnm a zvukovým dekodérem Sound-decoder. ■ Má pětipólovým motor uložený příčně se dvěma setrvačníky pohání všechny nápravy se 2 bandážovanými koly. ■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy, fungují v běžném provozu a lze je ovládat digitálně. ■ Pro osvětlení jsou použity bezúdržbové, teplé bílé a červené LED diody. ■ Model s elegantním, detailně propracovanými podvozkem a s propracovaným lakováním a potiskem. ■ Má věrně zpracované chassis z plastu. ■ Šachta NEM 362 s kinematikou krátkého spřáhla. ■ Délka přes nárazníky 188 mm.

Po druhé světové válce realizovaly Rakouské spolkové dráhy rozsáhlý program elektrifikace, který měl nahradit parní trakci. K tomu však ÖBB potřebovaly elektrické lokomotivy: To vedlo ke konstrukci řady 1040, která byla navržena na základě řad 1045, 1145 a 1245. Jednalo se o první poválečnou lokomotivu v Rakousku. Byly vyrobeny dvě série modelu 1040. První sérii tvořilo deset lokomotiv, které v letech 1950 a 1951 dodaly ÖBB lokomotivka Floridsdorf a ELIN. V roce 1953 byla dodána druhá série, sestávající ze šesti lokomotiv, které se však od lokomotiv první série lišily předními částmi. Při pozdějších generálních kontrolách byly všechny stroje první série upraveny do podoby druhé série.

Lokomotivy byly zpočátku používány k tahání rychlíků a nákladních vlaků. Později byly z rychlíkové dopravy vyřazeny. V roce 2003 byly z provozu vyřazeny poslední lokomotivy řady 1040 (posledními zástupci byly 1040.006 a 015). Poslední lokomotivy měly základnu v Selzthalu a byly používány především na regionálních vlacích a nákladních vlacích v údolích Solné komory a Ennstal.

Vzorem pro mechanickou a optickou část řady 1040 byla řada 1245. Podvozek se skládal ze dvou dvounápravových podvozků, které byly vzájemně propojeny. Svalnatý vzhled lokomotivy byl výsledkem skříně lokomotivy, která se skládala z válcovaných profilů a plechů, které byly vytaženy dopředu k nárazníkové skříni. Vzhledem k tomu, že skříň lokomotivy a podvozky byly svařované, podařilo se výrazně snížit hmotnost. To se pozitivně projevilo zejména na rychlosti a výkonu motoru. Dvě kabiny strojvedoucího lokomotivy byly vzájemně propojeny a elektrické zařízení bylo umístěno mezi nimi; transformátor byl umístěn uprostřed. Všechny lokomotivy řady 1040 byly ÖBB dodány v jedlově zeleném barevném provedení. V průběhu 70. let měly lokomotivy krvavě oranžové barevné schéma s krémovým ozdobným pruhem. Některé lokomotivy byly před vyřazením z provozu natřeny na dopravní červenou barvu.

Na střeše byly umístěny dva pantografy (typ IV) s dvojitým vahadlem, střešním vedením a tlakovým plynovým spínačem. Transformátor byl chlazený olejem a nuceně větraný. Čtyři motory byly ovládány stejnosměrným stykačem. Hodinový výkon by bylo možné zvýšit přepracováním vinutí rotoru. Pohon (pružinový pohon Sécheron) byl převzat z řady 1245. Přímo ozubená hnací kola měla převodový poměr 21:93. Lokomotivy třídy 1040 měly k dispozici různé brzdové systémy: Automatická vzduchová brzda, ventil přídavné brzdy a přímočinná pomocná brzda. Všechny lokomotivy řady 1040 byly vybaveny systémy Sifa, Indusi a vlakovým rádiem.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku