Lokomotiva na svoz dřeva LIVE - Eureka & Palisade Railroad #4 1896 2-Truck Baldwin 4-4-0 Narrow Gauge Steam Locomotive for Model Railroaders Inspiration.

Eureka & Palisade Railroad byla úzkorozchodná železnice o rozchodu 914 mm (3 stopy) postavená v letech 1873-1875 mezi městy Palisade a Eureka v Nevadě, což je vzdálenost přibližně 137 km. Železnice byla postavena s cílem spojit Eureku, centrum bohaté oblasti těžby stříbra, s celostátní železniční sítí v Palisade.

Pozdější reorganizace společnosti způsobené finančními potížemi vedly k tomu, že trať byla provozována jako "Eureka and Palisade Railway" a "Eureka Nevada Railway".

Železnice Eureka & Palisade byla postavena v roce 1875 za účelem přepravy stříbrno-olověné rudy z Eureky v Nevadě na hlavní trať Southern Pacific Railroad, která vedla přes Palisade. Navzdory odhodlanému a barvitému stylu řízení Johna Sextona však trať podlehla následkům povodní, požárů, konkurenční silniční dopravy a klesajícímu množství rudy vytěžené v Eurece. Kolejnice a vozový park poslední dochované úzkorozchodné železnice v Nevadě byly odstraněny v roce 1938.

Lokomotiva Eureka 4-4-0, jedna z mála dochovaných parních lokomotiv této železnice, je zapsána v Národním registru historických míst Spojených států. Další dochovanou lokomotivou je č. 7, 2-6-2 Prairie jménem Pufferbilly, která byla postavena v roce 1915 společností H.K. Porter Company. Je v soukromém vlastnictví Garyho Nortona a je k vidění v zábavním parku Silverwood v Atholu ve státě Idaho, kde jezdí denně během provozu zábavního parku.

Stroj 4-4-0 je typ lokomotivy s Whyteho klasifikaci parních lokomotiv podle uspořádání kol představující uspořádání se čtyřmi vedoucími koly na dvou nápravách (obvykle na čelním podvozku), čtyřmi poháněmými a spřaženými hnacími koly na dvou nápravách a bez vlečných kol. Vzhledem k velkému počtu kusů tohoto typu vyráběného a používaného ve Spojených státech, je stroj 4-4-0 nejčastěji známý jako americký typ, i když se následně stal populárním také ve Velké Británii. Lokomotivy tohoto typu vlastnily a provozovaly téměř všechny velké železnice, které v první polovině 19. století působily v Severní Americe. Poprvé použil název American pro lokomotivy s tímto uspořádáním kol časopis Railroad Gazette v dubnu 1872. Předtím bylo toto uspořádání kol známé jako standardní nebo osmikolové.

V roce 1831 byla zahájena výroba nových lokomotiv 0-4-0 Best Friend of Charleston ve slévárně West Point ve Spojených státech O pět roků později navrhl Henry R. Campbell, v té době hlavní inženýr železnice Philadelphia, Germantown and Norristown Railway, první lokomotivu 4-4-0, na kterou získal patent na konstrukci v únoru 1836 a brzy se pustil do stavby první lokomotivy.

Ve své době byl Campbellův stroj 4-4-0 gigantem mezi lokomotivami. Její válce měly vrtání 14 palců (360 mm) se zdvihem pístu 16 palců (410 mm), pyšnila se hnacími koly o průměru 54 palců (1 400 mm), dokázala udržet tlak páry 90 liber na čtvereční palec (620 kPa) a vážila 12 krátkých tun (11 t). Odhadovalo se, že Campbellova lokomotiva je schopna táhnout vlak o hmotnosti 450 tun (410 t) rychlostí 24 km/h (15 mil za hodinu) na rovné trati, čímž překonává nejsilnější lokomotivy Baldwin 4-2-0 v tažné síle přibližně o 63 %. Rám a hnací ústrojí jeho lokomotivy se však ukázaly být pro tehdejší železnice příliš tuhé, což způsobilo, že Campbellův prototyp byl náchylný k vykolejení. Chyběl ji patrně systém vyrovnávání hmotnosti strojvedoucích.

Přibližně ve stejné době, kdy Campbell stavěl svou lokomotivu 4-4-0, stavěla společnost Eastwick and Harrison svou vlastní verzi lokomotivy 4-4-0. Tato lokomotiva, pojmenovaná Hercules, byla dokončena v roce 1837 pro společnost Beaver Meadow Railroad. Byla postavena s čelním podvozkem, který byl oddělený od rámu lokomotivy, což ji činilo mnohem vhodnější pro úzké oblouky a rychlé změny stoupání na raných železnicích. Hercules zpočátku trpěl špatným vedením stopy, což bylo napraveno tím, že byl po vrácení svému staviteli k přestavbě opatřen účinným systémem pružení.

Přestože lokomotiva Hercules a její následovníci z Eastwicku a Harrisonu prokázali životaschopnost nového uspořádání kol, zůstala společnost ještě dva roky jediným stavitelem tohoto typu lokomotivy. Norris Locomotive Works postavila první lokomotivu 4-4-0 této společnosti v roce 1839, následovaly Rogers Locomotive & Machine Works, Locks & Canals Machine Shop a Newcastle Manufacturing Company v roce 1840. Poté, co Henry Campbell zažaloval ostatní výrobce a železnice za porušení svého patentu, se s ním Baldwin v roce 1845 vyrovnal zakoupením licence na výrobu lokomotiv 4-4-0.

V průběhu 40. let 19. století se konstrukce 4-4-0 měnila jen málo, ale rozměry typického exempláře tohoto typu se zvětšily. Prodloužil se kotel, zvětšil se průměr hnacích náprav a zvětšila se plocha ohniště. Rané stroje 4-4-0 byly dostatečně krátké, takže bylo nejpraktičtější připojit písty k zadním nápravám, ale jak se kotel prodlužoval, ojnice se častěji připojovaly k předním].

V 50. letech 19. století začali výrobci lokomotiv prodlužovat rozvor předního podvozku a řidičů i podvozků tendru. Díky umístění náprav dále od sebe mohli výrobci namontovat širší kotel zcela nad kola, který přesahoval boky kol. Díky tomu měly novější lokomotivy větší topný a parní výkon, což se projevilo ve vyšší tažné síle. Podobně umístění předních náprav podvozků dále od sebe umožnilo umístit válce mezi ně ve vodorovnější poloze, čímž se hmotnost lokomotivy rovnoměrněji rozložila při průjezdu zatáčkami a nerovnými kolejemi. Tyto pokroky spolu se stále rozšířenější úpravou kovových krytů, zvonků a světlometů daly lokomotivám 4-4-0 vzhled, díky němuž je železnice a lidé na celém světě poznávali.

Konstrukce a následná vylepšení konfigurace 4-4-0 se ukázaly být natolik úspěšné, že do roku 1872 tvořily lokomotivy Baldwin tohoto typu 60 % konstrukce a odhaduje se, že 85 % všech provozovaných lokomotiv ve Spojených státech tvořily lokomotivy 4-4-0. Lokomotivy 4-4-0 však byly brzy vytlačeny většími konstrukcemi, jako například 2-6-0 a 2-8-0, i když uspořádání kol 4-4-0 bylo stále upřednostňováno pro expresní dopravu. Široké rozšíření lokomotiv 4-6-0 a větších lokomotiv nakonec pomohlo zpečetit jejich osud jako produktu minulosti. Ačkoli byly v severoamerickém provozu do značné míry vytlačeny počátkem 20. století, Baldwin Locomotive Works vyrobila počátkem roku 1946 dva exempláře pro úzkorozchodnou společnost Ferrocarriles Unidos de Yucatán, pravděpodobně poslední lokomotivy tohoto uspořádání kol určené pro všeobecné použití. V posledních letech byla na zakázku pro zábavní parky postavena řada jednotlivých lokomotiv, které svým vzhledem připomínaly rané vzory.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku