Atchison, Topeka & Santa Fe AT&SF #61 HO Class ALCO PA 1 Two-Section Diesel-Electric Locomotive DCC & Sound

Atchison, Topeka & Santa Fe AT&SF #61 HO Class ALCO PA 1 Two-Section Diesel-Electric Locomotive DCC & Sound
Věkové omezení:14
Skladem: na dotaz
Kategorie:LOKOMOTIVY DIESEL (ELECTRIC) - MODELY HO a další
Kód:DC73685
Související:Union Pacific UP #X600 HO Class ALCO PA 1 Two-Section Diesel-Electric Locomotive DCC & Sound
Výrobce: Gebr. Märklin & Cie. GmbH


Cena 28 973,00 Kč s 21% DPH

Dvojdílná diesel-elektrická jednotka modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 37611 + 49611 Mäklin Atchison, Topeka & Santa Fe AT&SF #61 HO Class ALCO PA 1 Two-Section Diesel-Electric Locomotive DCC & Sound.

■ Diesel-elektrická dvojdílná lokomotiva řady ALCO PA 1 amrické železniční společnosti Atchison, Topeka & Santa Fe AT&SF. ■ Přesné prototypové zvuky lokomotivy Alco PA 1. ■ Integrované rozhraní a dekodér pro řízení motoru pomocí zpětného elektromagnetického pole pro účinnou regulaci chodu modelu při nízkých rychlostech v analogovém i DCC režimu. ■ 2 čelní a 2 koncové světlomety se mění podle směru jízdy. ■ Pětipólový motor s našikmo vinutým rotorem se dvma setrvačníky pro pohon všech náprav. ■ Lakování podle autentických nátěrů. ■ Podvozek z tlakově litého odlitku pro maximální tažnou sílu. ■ Kovová kola RP-25. ■ Kovová kloubová spřáhla. ■ Provoz na kolejích kódů 70, 83 a 100.

ALCO PA byla rodina motorových lokomotiv A1A-A1A určených pro přepravu osobních vlaků vyráběných v Schenectady ve státě New York ve USA společnostmi American Locomotive Company (ALCO) a General Electric (GE) v období od června 1946 do prosince 1953. Lokomotivy byly navrženy Rayem Pattenem z GE (spolu se svými příbuznými lokomotivami ALCO FA) a byly konstruovány jako kabinové jednotky; vyráběly se jak kabinové modely PA pro vedoucí jednotku A, tak bezkabinové modely PB pro posilovou jednotku B. Ačkoli byly modely PB navenek o něco kratší než modely PA, sdílely mnoho stejných vlastností, a to jak po estetické, tak po mechanické stránce. Nebyly však tak spolehlivé jako jednotky EMD E.

Označení ALCO P naznačuje, že byly určeny pro vyšší rychlosti a osobní dopravu, zatímco označení F značí, že tyto lokomotivy byly určeny především pro nákladní dopravu. Kromě toho však byla jejich konstrukce do značné míry podobná - kromě toho, že obě lokomotivy PA/PB byly většími typy A1A-A1A s ještě nápadnější přídí - a mnoho železnic používalo lokomotivy PA a FA jak pro nákladní, tak pro osobní dopravu.

Přestože většina lokomotiv PA a PB byla sešrotována, zachovalo se šest exemplářů. Pět PA je nyní uchováno v železničních muzeích, zatímco přestavěný PB stále zůstává v provozu jako motorový vůz.

Existovaly dva modely PA: PA-1/PB-1 o výkonu 2 000 koní (1 500 kW), který se vyráběl od září 1946 do června 1950, a PA-2/PB-2 o výkonu 2 250 koní (1 680 kW), který se vyráběl od dubna 1950 do prosince 1953. PA, stejně jako jejich příbuzné stroje ALCO FA, vznikly jako výsledek vývoje nové konstrukce vznětového šestnáctiválcového motoru ALCO, modelu 244 z roku 1952. V září 1946 vyjely první sériové stroje, souprava A-B-A lokomotiv PA1 v barvách Santa Fe s čísly #51L, 51A a 51B přes expoziční debut v newyorském hotelu Waldorf-Astoria mající soukromou železniční vlečku. Souprava byla v srpnu 1954 vybavena motory EMD 16-567C o výkonu 1 750 k (1 300 kW). Čtyři PA-1, které dříve provozovala společnost Santa Fe, byly v roce 1967 prodány společnosti Delaware and Hudson Railway. V letech 1974-1975 byly přestavěny pro D&H jako PA-4 firmou Morrison-Knudsen a vybaveny motory ALCO 251 V-12. Tyto D&H stroje používal Amtrak pro Adriondack a později Massachusetts Bay Transit Authority, než byly v roce 1978 prodány Ferrocarriles Nacionales de México,která je provozovala až do roku 1981.

Železniční fanoušci považovali PA za jeden z nejkrásnějších dieselových lokomotiv a "čestnou parní lokomotivu", neboť při zrychlování, dokud se turbodmychadlo nedostalo do otáček, se z výfukových komínů valily husté obláčky černého kouře kvůli zpoždění turbodmychadla a stroj se podobal parní lokomotivě.

ALCO American Locomotive Company (ALCO, ALCo nebo Alco) byla americká společnost vyrábějící především parní a později také dieselové lokomotivy. Zabývala se i výrobou dieselových motorů a generátorů, tanků a automobilů. Společnost vznikla v roce 1901 spojením deset menších amerických výrobců lokomotiv a jednoho z Kanady. Jednotlivé závody byly postupně uzavírány a od roku 1931 byla výroba koncentrována pouze do závodu v Schenectady a do závodu v Montréalu. V červnu roku 1948, po sto letech od zahájení výroby lokomotiv ve Schenectady, vyrobila ALCO svou poslední parní lokomotivu.

Společnost postupně rozšiřovala své portfolio, vyráběla například zařízení pro petrochemický průmysl, lodě nebo jaderné elektrárny, od roku 1955 nesla název Alco Products. V 60. letech prošla řadou reorganizací, byla součástí koncernu Worthington, později Studebaker-Worthington. Firma postupně utlumovala výrobu lokomotiv, úplně poslední byly ze Schenectady expedovány v lednu 1969. Během celé historie výroby lokomotiv v ALCO bylo vyrobeno asi 75 000 kusů lokomotiv, z toho 63 % strojů vyjelo z bran závodu v Schenectady.[

Společnost Alco byla od roku 1924 společně s firmou General Electric a výrobcem motorů Ingersoll-Rand součástí sdružení Alco-GE-IR. Jím vyvinuté a vyráběné stroje jsou považovány za vůbec první komerčně úspěšné, stejně jako první sériově vyráběné, americké dieselové lokomotivy. K 33 kusům těchto posunovacích lokomotiv uspořádání pojezdu Bo Bo s výkonem 225 nebo 450 kW se v roce 1928 přidala i větší lokomotiva s uspořádáním 2 Do2 o výkonu 560 kW, která je považována za první americkou dieselovou traťovou lokomotivu. V letech 1928–1930 pak firmy spolupracovaly i na čtyřech desítkách hybridních lokomotiv (převážně pro železnici New York Central), které jako zdroj energie využívaly napájení z třetí kolejnice, vlastní spalovací motor nebo akumulátory.

V roce 1929 Alco odkoupila výrobce motorů McIntosh & Seymour a začala tak ve svých posunovacích lokomotivách využívat vlastní motory. Osobním vlakům se firma začala věnovat roku 1935, když motory typu 531 vybavila hnací vozy pro aerodynamicky tvarované soupravy (tzv. streamlinery) vlaků GM&N Rebel. V roce 1936 pak osadila motor stejného typu turbodmychadlem Švýcara Alfreda Büchiho a vznikl tak typ 531T, první americký turbodmychadlem přeplňovaný lokomotivní motor. V roce 1938 následovala řada motorů 538 s vyššími jmenovitými otáčkami, která byla obratem nahrazena řadou 539, která umožňovala montáž i pod snížené kapoty. Její přeplňovaná verze 539T poháněla i nejpočetnější dieselovou lokomotivu Alco, model S-2, a z ní odvozený typ RS-1, který měl významný vliv na vývoj pozdějších amerických traťových lokomotiv. Alco roku 1940 opět spojila síly s GE a společně se věnovaly prodeji traťových lokomotiv pod značkou Alco-GE. Prvními z nich bylo několik předválečných typů osobních lokomotiv, jejichž vnější vzhled byl dílem průmyslového designéra Otto Kuhlera.

Za druhé světové války směla firma Alco vyrábět převážně jen posunovací lokomotivy, zatímco její hlavní konkurent, Electro-Motive Division, měl dle nařízení produkovat hlavně nákladní traťové lokomotivy. Toto rozhodnutí poskytlo firmě EMD cenný náskok, který dceřiná společnost průmyslového obra General Motors dokázala se svými lokomotivami F3 a pozdějšími náležitě využít. Během války Alco pracovala na vývoji problematického motoru typu 241, ten však byl brzy opuštěn ve prospěch řady motorů 244, která poháněla poválečné nákladní lokomotivy FA, osobní lokomotivy PA a tehdejší kapotové traťové lokomotivy série RS. Ač byla Alco se svým typem RS-1 první, kdo takovou koncepci použil, byla to opět společnost EMD, kdo počínaje stroji GP7 dokázal ovládnout i tuto část trhu.[16] Na počátku roku 1954 tak lokomotivy Alco představovaly necelých 24 % provozních dieselových lokomotiv, zatímco stroje EMD držely téměř 62% podíl.

V roce 1953 přišla pro Alco tvrdá rána, když společnost GE ukončila vzájemnou spolupráci. Alco i nadále nakupovala elektrické komponenty GE, ale za méně výhodných podmínek. Ve stejné době probíhalo také testování nového motoru řady 251, který byl následně v různých verzích využíván u všech nových typů lokomotiv Alco. V roce 1960 bývalý obchodní partner GE sám vstoupil na americký trh s traťovými lokomotivami představením typu U25B a během necelých pěti let dokázal Alco vytlačit z pozice dvojky na trhu, kterou držela prakticky od konce 30. let. Tento stav už nezměnilo ani představení několika typů nové řady lokomotiv Century, které obsahovaly mnoho progresivních prvků použitých u lokomotiv U25B, a v roce 1965 se dokonce staly prvními lokomotivami se smíšeným přenosem výkonu v nabídce amerických výrobců. Nízké prodeje a špatná finanční situace nakonec vedly k ukončení výroby lokomotiv Alco a uzavření výrobního závodu ve Schenectady v roce 1969. Patenty a licence však získala bývalá kanadská pobočka MLW, která ve výrobě lokomotiv pokračovala až do roku 1975, kdy byla sama odkoupena společností Bombardier. Ta výrobu dieselových lokomotiv odvozených od typů Alco ukončila až v roce 1985.

Lokomotiva pro osobní vlaky ve verzi PA1 PB1 PA2 PB2:

Rok výstavby: 1946-1953. Vyrobeno 257 jednotek. Délka - 20020 mm. Hmotnost - 138,8 t. Maximální rychlost . 188 km/h. Výkon - 2000 HP (2250 HP verze PB).

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.



Zaregistrujte k odběru Newsletteru

Pozoruhodné knihy (Nakladatelství Pknihy publishing)

email: info@pknihy.cz