Vysokorychlostní souprava Šinkansen japonských železnic East Japan Railway JR East Tōhoku & Yamagata mini-Shinkansen Tsubasa Class E8 series (E8系) High Speed Bullet Train for Model Railroaders Inspiration.

Řada E8 (E8系) je japonský typ vysokorychlostního vlaku Shinkansen (新幹線 shinkansen) provozovaný společností East Japan Railway Company (JR East) jako jednotka Tsubasa „mini-shinkansen“ na úsecích Tōhoku a Yamagata Shinkansen (山形新幹線) z Tokia do Shinjo, Yamagata Prefecture, od 16. března 2024 při zahájení platnosti revidovaného jízdního řádu. Vlaky řady E8 jsou tvořeny sedmi vozy, aby měly stejnou kapacitu míst k sezení jako šestivozové vlaky řady E3, z důvodu snížené kapacity míst v koncových vozech. Všechny vozy jsou vybaveny aktivním odpružením s naklápěním soupravy v obloucích až 1,5 stupně a koncové vozy mají upravenou příď do tvaru kachního zobáku (duckbill) snižující mikrorázové vlny při vjezdu do tunelu s redukcí hluku a zvýšením rychlosti. Od roku 2024 postupně nahrazují soupravy E8 jednotky řady E3 a zvýšují maximální rychlost linky z 275 na 300 kilometrů za hodinu (171 až 186 mph) díky 9 metrů dlouhé (29 stop 6 palců) přední části soupravy, o 3 metry (9 stop 10 palců), tj. 1,5x delší než u soupravy řady E3. Jednotky E8 navrhl designer Ken Okuyama ve spolupráci s firmou Kawasaki Heavy Industries. Společnosti Kawasaki Railcar Manufacturing a Hitachi vyrábí celkem 15 souprav E8, kdy první souprava s číslem G1 dorazila z výroby do depa Sendai Shinkansen 30. ledna 2023. Jednotka E8 má stejné uspořádání vozů 5M2T-formace jako řady E3 a E6 série mini-shinkansen, tj. skládá se z 5 poháněných (motorizovaných) a 2 nepoháněných (čelních) vozů.

Souprava E8 má připomínat bohatost krajiny japonského regionu Yamagata a „splynutí přírody a lidí“. Vnější barevné schéma kopíruje nové barvy řady E3, kterou rovněž navrhl Ken Okuyama: bílá Zao white (蔵王ビアンコ) evokující sníh pohoří Zaō, horským hřebenem prefektury Yamagata, dále tmavě fialová Mandarin duck purple (おしどりパープル) inspirovaná kachnou mandarínskou, ptákem prefektury Yamagata, a žlutá a červená inspirovaná světlicí barvířskou Safflower yellow” (紅花イエロー), květinou prefektury Yamagata. Pokud jde o vůz I. třídy Green Car, jsou sedadla v jeho interiéru pokryta tmavě zeleným čalouněním, které vyjadřuje zeleň hory Gassan (月山), posvátné hory v prefektuře Yamagata a jedné ze tří hor Dewa (出羽三山 Dewa Sanzan), a jehličnatých stromů obklopující horu. Podél střední uličky vlakového vozu je také položen koberec, jehož vzor ztělesňuje tekoucí vody řeky Mogamigawa (最上川 Mogami-gawa).

Úsek Yamagata Shinkansen procházející regionem Tohoku zahájil provoz vlaků 1. července 1992 a nabízel přepravní služby mezi rušným městem Tokio a stanicí Yamagata (山形駅) v prefektuře Yamagata (山形県), hornaté a zasněžené prefektuře v jižní části regionu Tohoku. V roce 1999 byl úsek/linka prodloužena do stanice Shinjо̄ (新庄駅) v severní části regionu Yamagata, jako současného terminálu Yamagata Shinkansen. Yamagata Shinkansen je první linka „mini shinkansen“ v Japonsku, kde mezi stanicí Tokio (Tōkyō Station (東京駅) a stanicí Fukushima (Fukushima Station 福島駅) jezdí Shinkansen Yamagata po trati linky Tohoku Shinkansen a mezi stanicemi Fukushima a Shinjо̄ jezdí po kolejích původně postavených pro místní vlakové linky (在来線, zairaisen). Proto musí mít soupravy na Yamagata Shinkansen kvůli úseku mezi stanicemi Fukushima a Shinjо̄ užší korbu (jako místní vlaky), aby mohly na těchto tratích jezdit. Díky užší karosérii ve srovnání s jinými soupravami Shinkansen je Shinkansen Yamagata známý jako „mini Shinkansen“ s konfiguraci sedadel 2+2 oproti Tohoku Shinkansen a Hokuriku Shinkansen, které mají konfigurace 2+3. V závislosti na lince/úseku a zastávkách při jeho půjezdu mají linky Shinkansen různé názvy. Pro Yamagata Shinkansen se všechny služby nazývají Tsubasa (つばさ). kde slovo „Tsubasa“ znamená v japonštině „křídla“ evokující při jízdě tímto vlakem v maximální rychlosti 300 km/h (185 mph) pocit, jako byste ve vlaku „létali“! Nejznámějším japonským párem Shinkansen bývá zelené a červené duo soupravy Hayabusa linky Tohoku Shinkansen a soupravy Komachi linky Akita Shinkansen. Linka Yamagata Shinkansen je však také součástí páru Shinkansen, kdy při odjezdu z Tokijské stanice jsou soupravy Tsubasa obvykle spřaženy se soupravami Yamabiko a rozpojeny ve stanici Fukushima - Yamabiko (やまびこ) je vysokorychlostní souprava Shinkansen provozovaná na úseku Tōhoku Shinkansen mezi Tokiem a Moriokou společností JR East. Odtud jednotky Tsubasa pokračují na lince Yamagata Shinkansen směrem k Yamagata a Shinjo, zatímco jednotky Yamabiko pokračují na lince Tohoku Shinkansen. Prefektura Yamagata je známá svými horkými prameny (温泉 onsen) a Yamagata Shinkansen poskytuje snadný přístup k některým z nejlepších lázní v regionu. Místa jako Ginzan Onsen, Zao Onsen, Tendo Onsen a Kaminoyama Onsen jsou oblíbenými destinacemi pro místní obyvatele i turisty, všechna jsou snadno dostupná prostřednictvím stanic na Yamagata Shinkansen.

Řada E8 (E8系) mini-Shinkansen. Sada G1 prochází testováním v červenci 2023. V provozu 2024–současnost. Výrobci - Hitachi, Kawasaki Railcar Mfg. Návrhář Ken Okuyama. Nahradila řadau E3. Vyrobeno v letech 2022-2026. Uvedeno do provozu 16. března 2024. Ve výrobě 98 vozidel (14 souprav). Vyrobeno 7 vozů (1 souprava) od ledna 2023. Formace 7 vozů na vlakovou soupravu. Číslování souprav G1– . Kapacita míst - 355 (26 I.třída Green + 329 standardní). Operátor East Japan Railway Company (JR East). Depo Yamagata. Obsluhované linky - Tohoku Shinkansen, Yamagata Shinkansen. Dveře 1 na každou stranu. Maximální rychlost - 300 km/h (190 mph) (Tohoku Shinkansen), 130 km/h (81 mph) (Yamagata Shinkansen). Elektrický systém(y) 20/25 kV AC, 50 Hz trolejové vedení, pantograf. Bezpečnostní systém(y) - DS-ATC, RS-ATC, ATS-P. Provoz ve více jednotkách s řadou E5. Rozchod kolejí 1 435 mm (4 stopy 8+1⁄2 palce) standardní.

Shinkansen (japonsky: 新幹線, [ɕiŋkaꜜɰ̃seɴ], lit. nová hlavní linka), hovorově známý jako bullet train, je síť vysokorychlostních železničních tratí v Japonsku původně vybudovaná k propojení vzdálených japonských regionů s hlavním městem Tokiem jako podpora hospodářskému růstu a rozvoji. Kromě cestování na dlouhé vzdálenosti se některé úseky kolem největších metropolitních oblastí používají jako příměstská železniční síť. Vlastní ji Japonská agentura pro stavbu, dopravu a technologii Japan Railway Construction, Transport and Technology Agency a provozuje ji pět dceřinných společností skupiny Japan Railways Group JR.

Slovo Shinkansen (新幹線) v japonštině s významem nová hlavní/meziměstská trať, se používá k popisu jak železničních tratí, na kterých vlaky jezdí, tak i samotných vlaků. V angličtině jsou vlaky známé také jako bullet train/kulový vlak (弾丸列車, dangan ressha) a termín pochází z roku 1939 jako počáteční název projektu Shinkansen v jeho nejranějších fázích plánování. Název se ujal kvůli podobnosti vzhledu původního modelu Shinkansen řady 0 tvaru kulky z palné zbraně spolu s její vysokou rychlostí. Navíc název super expres (超特急, chō-tokkyū), používaný výhradně do roku 1972 pro vlaky Hikari na úseku Tōkaidō Shinkansen, se dnes používá v anglicky psaných oznámeních a značení.

Počínaje traťovým úsekem Tokaido Shinkansen (515,4 km; 320,3 mil) v roce 1964 se síť rozšířila na tratě o délce 2 951,3 km (1 833,9 mil) s maximální rychlostí 260–320 km/h (160–200 mph), dále na tratě o délce 283,5 km (176,2 mil) linek Mini-shinkansen s maximální rychlostí 130 km/h (80 mph) a na tratě o délce 10,3 km (6,4 mi) linek spojených se službami Shinkansen. Síť spojuje většinu velkých měst na ostrovech Honšú a Kjúšú a napojuje se na město Hakodate na severním ostrově Hokkaidó. Rozšíření sítě do Sappora je ve výstavbě a jeho otevření je plánováno na březen 2031. Maximální provozní rychlost je 320 km/h (200 mph) na úseku 387,5 km (241 mi) Tōhoku Shinkansen). Zkušební jízdy dosáhly rychlosti 443 km/h (275 mph) pro konvenční železnici v roce 1996 a až 603 km/h (375 mph) pro vlaky SCMaglev v dubnu 2015. Původní úsek sítě Tokaido Shinkansen spojující Tokio, Nagoju a Ósaku, tři největší japonská města, je jednou z nejrušnějších vysokorychlostních železničních tratí na světě. Za jednoleté období před březnem 2017 přepravila 159 milionů cestujících a od svého otevření před více než šesti desetiletími přepravila celkem více než 6,4 miliardy cestujících. Ve špičce linka přepravuje až 16 vlaků/souprav za hodinu v každém směru po 16 vozech (kapacita 1 323 míst a příležitostně další stojící cestující) s minimálním odstupem tří minut mezi vlaky. Japonská síť Shinkansen měla nejvyšší roční počet cestujících (maximálně 353 milionů v roce 2007) ze všech vysokorychlostních železničních sítí až do roku 2011, kdy ji čínská vysokorychlostní železniční síť překonala s 370 miliony cestujících ročně, což v roce 2023 dosáhne více než 2,9 miliardy cestujících ročně. Japonsko bylo první zemí, která vybudovala železniční tratě vyhrazené jen pro vysokorychlostní provoz. Kvůli hornatému terénu představovala dobová síť soustavu úzkorozchodných tratí o rozchodu 1 067 mm (3 ft 6 palců) s různým zakřivením nevhodných pro úpravu na vyšším rychlost kvůli technickým omezením úzkorozchodné železnice. Pokud má například kolejnice se standardním rozchodem oblouk pro maximální rychlost 145 km/h (90 mph), stejný oblouk na úzkorozchodné koleji bude mít maximální povolenou rychlost 130 km/h (81 mph). Proto mělo Japonsko větší naléhavost budovat nové vysokorychlostní tratě než země s již zavedeným železničním systémem o standardním rozchodu nebo s širokorozchodným železničním systémem o větším potenciálu modernizace. Mezi klíčové osoby, které se zasloužily o stavbu prvního šinkansenu, patří Hideo Shima, hlavní inženýr, a Shinji Sogō, první prezident Japonských národních drah (JNR), kterému se podařilo přesvědčit politiky, aby tento plán podpořili. Dalšími významnými lidmi odpovědnými za jeho technický rozvoj byli Tadanao Miki, Tadashi Matsudaira a Hajime Kawanabe z Železničního technického výzkumného institutu Railway Technical Research Institute (RTRI), který je součástí JNR. Byli zodpovědní za velkou část technického vývoje první linie/úseku Tōkaidō Shinkansen. Všichni tři pracovali na návrhu letadel během druhé světové války.

Čtyři hlavní japonské ostrovy – Honšú, Hokkaidó, Kjúšú a Šikoku – jsou pokryty rozsáhlou a spolehlivou sítí železnic a vlaky jsou pro návštěvníky velmi pohodlným způsobem cestování po Japonsku, zejména ve spojení s jízdenkou Japan Rail Pass. Asi 70 procent japonské železniční sítě provozují japonské železnice (JR), zatímco zbytek obsluhují desítky dalších soukromých železničních společností, zejména v metropolitních oblastech a jejich okolí. Společnost Japan Railways Group (JR Group) jako nástupce Japonských národních drah (JNR) od roku 1987 je tvořena šesti regionálními osobními železničními společnostmi, kterými jsou železnice JR Hokkaido, JR East, JR Central, JR West, JR Shikoku a JR Kyushu a jedna celostátní nákladní železniční společnost JR Freight. Společně provozují celostátní síť městských, regionálních a meziregionálních vlakových linek a vyrokorychlostních vlaků shikansen/šinkansenů (vlaky bullet train).

Východojaponská železniční společnost je hlavní osobní železniční společností v Japonsku a je největší ze sedmi společností Japan Railways Group. Název společnosti je oficiálně zkrácen jako JR-EAST nebo JR East v angličtině a jako JR Higashi-Nihon (JR東日本, Jeiāru Higashi-Nihon) v japonštině. Sídlo společnosti je v Yoyogi, Shibuya, Tokio a vedle stanice Shinjuku. Je kotována na tokijské burze cenných papírů (dříve měla sekundární kotace na burzách v Nagoji a Ósace), je součástí indexu TOPIX Large70 a je také jednou ze tří jediných složek Japan Railways Group indexu Nikkei 225, další je JR Central a JR West.

Originální název Východojaponská železniční společnosti: 東日本旅客鉄道株式会社 Zjednodušený název : Higashi-Nihon Ryokaku Tetsudō kabushiki gaisha lit. East Japan Passenger Railway Share Company. Typu Public (Kabushiki gaisha). Předchůdce Japanese National Railways (JNR). Založena dne 1 April 1987; 36 years ago, privatization of JNR. Sídlo: 2-2-2 Yoyogi, Shibuya, Tokyo, Japan. Obsluhuje oblasti Japonska: Kanto and Tōhoku regions, Niigata, Nagano, Yamanashi and Shizuoka prefectures. Délka systému tratícCelkem 7 512,6 km (4 668,1 mi). Dvoukolejná trať 3 668 km (2 279 mi) (49 %). Elektrifikováno 5 512,7 km (3 425,4 mil) (73,2 %). Vysokorychlostí 1 052,9 km (654,2 mil) (14,0 %). Rozchod - hlavní 1 067 mm (3 stopy 6 palců), vysokorychlostní 1 435 mm (4 stopy 8 + 1⁄2 palce). Hlavní napajení trolejového vedení - 1 500 V DC 2 680,3 km (1 665,5 mil), 20 kV AC, 50 Hz 1 779,5 km (1 105,7 mil) - konvenční linky v Tohoku Joban Line (Fujishiro-Iwanuma) Mito Line, 25 kV AC, 50/60 Hz nadzemní 1 052,9 km (654,2 mi) - Tohoku Shinkansen (50 Hz) a Joetsu Shinkansen (50 Hz) a Hokuriku Shinkansen (50/60 Hz). Počet tunelů - 1 263. Délka tunelů celkem 882 km (548 mi). Nejdelší tunel The Seikan Tunnel 53 850 m (176 670 stop) Hokkaido šinkansen. Počet mostů 14 865. Nejdelší most č. 1 Kitakami River Bridge 3 868 m (12 690 stop) Tohoku Shinkansen. Počet stanic 1 681.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku