Trojdílná elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 7500006 ROCO Statens Järnvägar SJ #979/980/981 HO Light Brown Scheme Class Dm3 Three-Section Electric Locomotive DCC Ready, epocha III. - IV.

■ Trojdílná elektrická lokomotiva typu Dm3 švédských státních drah Statens Järnvägar (SJ). ■ Digitální rozhraní podle NEM 658 (PluX16) s možností digitalizace s digitálním dekodérem a zvukem sw zlepšenými jízdními a zvukovými funkcemi. ■ Poprvé s nově navrženými paprskovými koly. ■ Velká tažná síla díky dvěma motorům se setrvačníky pro pohon 8 náprav se 3 bandážovanými koly. ■ Lokomotivy s krátkým spřažením. ■ Dva pantografy s detailně provedenou střechou. ■ Mnoho samostatně aplikovaných detailů. ■ 3 čelní a 2 koncové světlomety se mění podle směru jízdy podle švédského vzoru. ■ Poprvé v originálním provedení s paprskovými koly. ■ Šachta NEM 362 s kinematikou krátkého spřáhla. ■ Volně stojící lanka a řídítka. ■ Délka přes nárazníky 405 mm.

Bezprostředně po druhé světové válce se poptávka po švédské železné rudě dramaticky zvýšila. Pro přepravu těžkých vlaků s rudou byly zapotřebí vhodné lokomotivy, kdy stárnoucí lokomotivy Of, které tahaly rudné vlaky v 50. letech 20., již nestačily. V souvislosti s vývojem lokomotivy Da si tedy SJ objednaly dvoudílnou verzi se sekvencí náprav 1D+D1 a označením Dm. Každá část lokomotivy byla postavena jako lokomotiva Da, ale měla přídavné hnací kolo a kabinu strojvedoucího pouze na jednom konci. První série 6 lokomotiv (12 polopásů) byla uvedena do provozu v roce 1953, následovala série 8 lokomotiv (16 polopásů) v letech 1956 a 1957. Každá ze dvou částí lokomotivy byla vybavena slepým hřídelovým pohonem a čtyřmi spřaženými hnacími nápravami s paprskovými koly. Pět lokomotiv Dm 1960/61 bylo vybaveno nově vyvinutými paprskovými koly typu "Motola 1960". Po zvýšení hmotnosti vlaků na 5 000 t byly některé stroje rozšířeny o další čtyřnápravovou střední část bez řidiče a označeny jako Dm3.

Protože nejzápadnější část Malmbananu (Ofotbanen) patří Norsku, dostaly lokomotivy Dm norský protějšek El12. V letech 1954-1957 byly pro NSB postaveny čtyři lokomotivy El12.

Tyto výkonné lokomotivy byly schopné přepravovat rudné vlaky o hmotnosti až 3200 tun přes náročnou "Malmbanu" - tj. trať Luleå-Kiruna-Narvik. Těžké vlaky se skládaly z 52 rudných vozů. Každý z těchto třínápravových vozů měl pohotovostní hmotnost 20 t a byl naložen 80 tunami rudy. Na konci 60. let 20. století byla hmotnost vlaků zvýšena na 5 000 t.

V šedesátých letech bylo dodáno dalších 25 lokomotiv Dm (50 polopásů), přičemž lokomotiva Dm byla schopna táhnout vlaky o hmotnosti až 3400 tun. Pro další zvýšení kapacity byly v letech 1960-1970 vyrobeny mezi-sekce/mezidíly pro 19 lokomotiv Dm, takže hmotnost vlaku mohla být zvýšena na 5200 tun. Mezidíl byl postaven jako běžný díl lokomotivy, ale bez kabiny a pojezdové nápravy. Měly označení Dm3 a byly trvale spojeny s lokomotivami Dm. Dm3 se stalo společným názvem pro třídílné lokomotivy jako celek, nikoliv pouze pro mezidíly, ačkoliv koncové díly byly stále formálně označovány Dm.

Kvůli tomu byly některé stroje rozšířeny o další čtyřnápravovou střední část bez vedení a označeny jako Dm3 - výroba v letech 1953-1971, celkem vyrobeno 19 sestav, délka 35 250 mm, hmotnost 273,2 t, maximální rychlost 75 km/h, výkon 7 200 kW.

V letech 1979 až 1980 byla většina lokomotiv modernizována posunutím dveří kabiny a výměnou světlometů za menší světlomety Marchal. Některé lokomotivy však zůstaly v původním provedení. Lokomotivy Dm a Dm3 byly používány ve stejné oblasti na trati Malm. Když se v 80. letech 20. století snížil počet vlaků, byla většina lokomotiv 20 Dm bez mezidílů přesunuta na jih do oblasti Bergslagu. Tam tahaly nákladní vlaky na trati Gävle-Borlänge až do začátku 90. let, kdy bylo provoz lokomotiv ukončen.

Lokomotivy Dm3 pokračovaly v provozu na trati Malmbanan, ale u společnosti Malmtrafik i Kiruna AB (MTAB), která v roce 1997 převzala přepravu vlaků s železnou rudou od SJ. Lokomotivy byly přebarveny na modro a pojmenovány podle názvů různých dolů. V 90. letech 20. století byly lokomotivy dále modernizovány, byly vylepšeny kabiny a přestavěny mechanické a elektrické systémy. V roce 2004 věnovala společnost MTAB lokomotivu Dm3 976-977-978, tehdy ještě hnědě natřenou, železničnímu muzeu Norrbotten, které má ve své sbírce také lokomotivu El12.

Poslední lokomotivy Dm3 byly vyřazeny z provozu v roce 2013 poté, co naposledy sloužily jako záložní. Švédské železniční muzeum (nyní Järnvägsmuseet) převzalo lokomotivy Dm3 1246-1247-1248 na podzim roku 2013 a dvě lokomotivy Dm3 byly tak zachovány.

Malmbanan (v norském úseku nazývaná Ofotbanen) je železniční trať, která spojuje město Luleå na švédském pobřeží Botnického zálivu s norským přístavem Narvik u pobřeží Norského moře. Název vznikl podle slova „malm“, což ve švédštině znamená „železná ruda“. Norské pojmenování vzniklo podle fjordu Ofotfjorden, podél kterého vede tato železnice do Narviku. Délka železnice činí 474 km.



PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku