Model auta pro sběratele McLaren F1 GTR No. 38 1996 24 Le Mans FINA Bigazzi Team vytvořený podle předlohy originálu designerským týmem v měřítku 1:18 při věrném zachování detailu a kvality zpracování.

McLaren F1 je supersportovní automobil, navržený a vyráběný firmou McLaren Automotive mezi lety 1992 a 1998. Původní koncept navrhl Gordon Murray a také přesvědčil Rona Dennise aby projekt podpořil a přibral k němu Petera Stevense pro návrh vnějšího vzhledu vozu. Nakonec bylo vyrobeno 6 prototypů a 100 sériových vozů všech verzí. 31. března 1998 stanovil rekord pro nejrychlejší silniční automobil na světě, když dosáhl 391 km/h. V lednu 2011 je McLaren F1 stále nejrychlejším nepřeplňovaným vozem na světě.

Vůz byl navržen a postaven tak, aby bez kompromisů kopíroval původní představy Gordona Murraye a používá proto převratnou konstrukci a technologie. Je lehčí a aerodynamičtější než většina jeho soudobých konkurentů i přes to, že uveze 3 pasažéry. Řidič sedí vpředu uprostřed (má dobrý výhled) a spolujezdci sedí po stranách za ním. Výkonný motor je závodně laděný, ale ne natolik, aby omezoval každodenní použití a komfort. Projekt byl pojat jako kreativní cvičení s cílem sestrojit nekompromisní silniční auto. Navzdory tomu, že nebyl navržen jako okruhový vůz, upravené vozy vyhrály několik závodů včetně 24 hodin Le Mans v roce 1995, kde soupeřily s účelově postavenými závodními prototypy.

Britský magazín AutoCar po silničním testu v roce 1994 napsal o vozu F1: "McLaren F1 je nejlepším automobilem, co byl dosud vyroben pro veřejné silnice" a že "F1 bude vzpomínána jako jedna z velkých událostí v historii automobilu a je možná nejrychlejším sériovým silničním vozem, jaký svět kdy uvidí.

In 1992, McLaren took the supercar market by surprise with a vehicle that was unlike any other produced until then: the F1. Not only lighter and more powerful than anything else in dealerships at the time, the F1 was also the first production car to feature a carbon-fiber monocoque and a center-mounted driver s seat, among many other unique features and innovations. What is more, it became the world s fastest production car at 240.1 mph, smashing the previous record by a whopping 27.8 mph.

What the world didn t know then was that the F1 would also spawn a successful race car.

Although McLaren had used many racing technologies and designs for the F1, Gordon Murray s goal was to build "the ultimate road car." McLaren had no intention to take it racing, but many customers and racing teams started seeing the potential in the F1 as soon as the first cars had hit the roads. Ray Bellm and Thomas Bscher were among those who turned to Gordon Murray and Ron Dennis in an attempt to convince them to build racing versions for the BPR Global GT Series.

McLaren agreed to build F1s for the track if Bellm would bring him at least three customers for such a car. A few months later, the three customers and Dennis met to sign the contract and the F1 GTR project was born, which would give McLaren its first outright win at Le Mans.

Because the original F1 was very similar to a race car, extensive modification wasn t needed to turn it into a race-spec vehicle for the 1995 season. Body alterations were minor compared to the usual racing conversions, and included the addition of air vents to the nose and sides and a massive, adjustable wing to the rear for improved downforce.

Of course, GTRs also received a racing livery from the teams that raced them in the BPR Global GT and other motorsport series.

For 1996, however, the F1 had its shell extended both front and rear to include a larger splitter and a wider wing. The bodywork was also modified to allow it to be removed quicker in the pits for easier repair. These new modifications made the 1996 GTR the fastest F1 in terms of straight-line speed.

The GTR received further updates for the 1997 season, when McLaren debuted the Long Tail version. Significantly different than its predecessor, the Long Tail featured a much longer nose and rear section, wider fenders and a bigger rear wing. Ground clearance was also changed to 2.76 inches front and rear from the 2.36-inch front and 3.15-inch rear setup of the 1996-spec car.

All told, the Long Tail was more of a complete redesign rather than just an update, as McLaren had to maximize the amount of aerodynamic downforce in order to compete with prototypes such as the Porsche 911 GT1 and Mercedes-Benz CLK-GTR.

Following the GTR s retirement from most racing series in 1998, some examples were modified into street-legal supercars. Visually, the cars remained unchanged save for the increased ride height required to meet road regulations.

McLaren F1 GTR Longtail má historii spojenu se dvěma šestými místy v závodech FIA GT Endurance. Absence zlatých vavřínů ale nejspíše jeho majitele tížit nebude, přeci jen mnohem podstatnější je aura, která se kolem vozu vznáší. A také kupříkladu technické parametry, které ve srovnání s běžným McLarenem F1 GTR počítají s odlehčením o 135 kilogramů. Ve výsledku tak vůz váží pouhých 915 kg, přičemž tato hmotnost je spárována s výkonem 600 koní produkovaných atmosférickým šestilitrem V12 z produkce BMW M.

Máme tu tedy opravdu působivý poměr výkonu a hmotnosti, který bude dozajista stát za extrémní jízdní dynamikou. Ta závisí na konkrétním nastavení, přičemž oficiálně publikována nikde nebyla. Stovku by ovšem vůz měl zvládnout pokořit za 2,9 sekundy, během závodů 24 hodin Le Mans pak dosáhl na rovince Mulsanne rychlosti 317 km/h. Současným kurzem tedy za 320 milionů korun, ještě dráže, než se prodává silniční F1 „s podpisem Mr Beana”.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku