Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku 00 Scale pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 20-5601-1 MTH New Haven Railroad NH #301 00 Scale Juice Train Premier E-33 Old-Time Personal Electric Locomotive DCC & Proto-Sound 2.0.

■ Směrově řízené světlomety. ■ Důkladně propracovaná karoserie z tlakového odlitku. ■ Kovová kola, nápravy, podvozek a ozubená kola. ■ Mechanicky ovládané pantografy. ■ Detailně propracované lité boky a podvozek. ■ (2) Dálkově ovládaná originální spřáhla. ■ Autentický nátěr karosérie. ■ (2) motory s přesným setrvačníkem. ■ Osvětlený interiér kabiny. ■ Průhledné kovové boční mřížky karoserie ■ Otevírací dveře a poklopy. ■ Osvětlené číselné tabulky a obrysová světla. ■ Řízení rychlosti lokomotivy ■ (2) Figurky v kabině strojvedoucího. ■ Proto-Sound 2.0 s digitálním řídicím systémem s rozsáhlými zvukovými efekty. ■ Rozměry jednotky: 16 7/16" x 2 1/2" x 3 1/2" ■ Minimální poloměr oblouku O-42.

Historie provozu elektrické lokomotivy s usměrňovači sahá až do 90. let 19. století, kdy Peter Cooper-Hewitt zjistil, jak vlastně rtuťový usměrňovač funguje. Přibližně ve stejné době se tímto principem činnosti zabýval také Charles Steinmetz ze společnosti General Electric (GE), aby pro tento proces navrhl měniče pro komerční a průmyslové aplikace. V roce 1906 se objevila aplikace pro železniční vozidla, která zahájila několikaleté experimenty s železničními vozy na několika železničních tratích. Po druhé světové válce se do popředí experimentů s usměrňovací technologií dostalo zařízení známé jako Ignitron. Použití Ignitronu na železničních jednotkách pomohlo otevřít dveře elektrifikaci a modernizaci železnic.

V roce 1970 vyjela první vlaková souprava v potravinářském průmyslu, která na týdenní bázi začala převážet pomerančový džus z továrny Tropicana v Bradentonu na Floridě do její pobočky v Kearney ve státě New Jersey. V následujícím roce se provoz rozšířil na dva vlaky týdně, každý se 60 bílými izolovanými skříňovými vozy, které převážely přibližně jeden milion galonů džusu. Džusový vlak Juice Train, jak mu říkali železniční fanoušci, začal svou cestu za diesely Seaboard Coast Line, které byly přesunuty do Richmond, Fredericksburg & Potomac v Richmondu ve Virginii a svou cestu končil pod trakčním vedením společnosti Penn Central za lokomotivami E44, E33 nebo GG1. Dnes vyjíždí Juice Train z Floridy pět dní v týdnu a po celou dobu své cesty jezdí po kolejích CSX. Prázdné vozy s džusy jsou posílány zpět na jih, jakmile jsou vyloženy, a cestují v malých skupinách v pravidelných nákladních vlacích.

Elektrická lokomotiva řady E-33 s usměrňovačem má poněkud komplikovanou historii, neboť se poprvé objevila jako virginská EL-3a. Jakmile se Virginská železnice spojila s Norfolk & Western, byly tyto lokomotivy překlasifikovány na EF-4. Tehdy jich několik koupila New Haven Railroad za 20 000 dolarů za kus.

Lokomotivy řady E44 - v 50. letech 20. století hledala Pennsylvánská železnice PRR (Pennsy) náhradu za stárnoucí flotilu elektrických nákladních lokomotiv P5a a také ve snaze o rozšíření parku hnacích vozidel uvažovala o odstranění trakčního vedení ve prospěch dieselových lokomotiv. V květnu 1958 však Pennsylvania R.R. zahájila tři nezávislé studie s cílem vyhodnocení ekonomických výhod a nevýhod diesel-elektrických lokomotiv oproti elektrickým lokomotivám na elektrifikované trati s jednoznačným výsledkem, že "elektrifikace je výhodná." V té době však již dieselové lokomotivy prakticky zlikvidovaly trh pro nové elektrické lokomotivy. Posledním a jediným zbývajícím výrobcem elektrických pohonů byla společnost General Electric. Pennsy si tedy vybrala aktualizovanou verzi elektrické lokomotivy E33 o výkonu 3300 koňských sil, který společnost GE vyrobila jen o několik let dříve pro Virginskou železnici Virginian Railway. Šestinápravové nákladní elektrické lokomotivy Pennsy řady E-44 se vzhledem krabice měly stejnou velikost jako neaktualizovaná verze, ale dosahovaly výkonu 4400 k, kterému se desítky let nevyrovnala žádná dieselová lokomotiva. Zatímco předchozí elektricé lokomotivy Pennsy Juice Jacks používaly přímé napájení střídavým proudem ze sítě trolejového vedení, které bylo sníženo a převedeno na trakční motory střídavého proudu, lokomotivy E44 byly stroje s usměrňovačem. Stejně jako Virginian E33 a New Haven EP-5 "Jets" používaly E44 usměrňovače Ignitron Rectifier, novou technologii převodu střídavého proudu na stejnosměrný, což umožnilo, aby nové elektrické lokomotivy používaly stejné stejnosměrné trakční motory používané v dieselových mašinách. Zatímco prvních 60 strojů řady E44 bylo dodáno s vodou chlazenými, poněkud choulostivými ignitronovými trubicemi, posledních šest jednotek bylo vybaveno robustnějšími a spolehlivějšími, vzduchem chlazenými polovodičovými usměrňovači, které dostala nakonec i většina dřívějších lokomotiv.

Lokomotivy řady E44, dodávané v letech 1960 až 1963, byly často v těžké nákladní dopravě zdvojené nebo dokonce trojdílné a příležitostně dokonce dále spřažené se stroji GG1. V zimě roku 1966 bylo také možné spatřit vozy E44, jak pomáhají na čele osobních vlaků lokomotivám GG1, když př sněžení měla GG1 problémy s elektrickým napájením. Vozový park E44 si předávaly další majitelé Penn Central a později Conrail a nakonec v roce 1981 Amtrak až do svého vyřazení. Jediný stroj E44 je dnes umístěn v Železničním muzeu v Pensylvánii Railroad Museum of Pennsylvania v původních barvách Pennsy.

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku