Gruppo Ferrovie dello Stato Italiane FS #E 424 036 HO Breda Castano Isabella Scheme Class E 424 Electric Locomotive DCC Ready
Cena 11 873,00 Kč s 21% DPH
Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře v modelářské kvalitě - 60321 A.C.M.E. Gruppo Ferrovie dello Stato Italiane FS #E 424 036 HO Breda Castano Isabella Scheme Class E 424 Electric Locomotive DCC Ready, epocha IV.
■ Elektrická dvoj-lokomotiva řady E 424 pro napájení 3 000 V DC italských státních drah Gruppo Ferrovie dello Stato Italiane FS v světle hnědém designu Castano Isabella s červeným sněžným pluhem.
■ NEdigitalizovaný model s digitálním rozhraním NEM 660 21-PIN pro dodatečnou digtalizaci a ozvučení s digitálním a zvukovým dekodérem Sound-decoder.
■ Má pětipólovým motor uložený příčně se dvěma setrvačníky s pohonem všech náprav se dvěma bandážovanými koly.
■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy, fungují v běžném provozu a lze je ovládat digitálně v DCC.
■ Pro osvětlení jsou použity bezúdržbové, teplé bílé a červené LED diody.
■ Model má odpružené nárazníky.
■ S elegantním, detailně propracovanými podvozkem a s propracovaným lakováním a potiskem.
■ S kompletním interiérem kabiny.
■ S odpruženými pantografy a věrnými detaily střechy a mnoha dalšími prvky.
■ Má věrně zpracované chassis z plastu.
■ Šachta s kinematikou krátkého spřáhla.
■ Délka přes nárazníky cca 190 mm.
Stroje FS E.424 představují třídu elektrických lokomotiv italských železnic vyrobených v letech 1943-1951 a vyřazených z provozu v roce 2008. Projekt malé víceúčelové lokomotivy Bo-Bo s rychlostí až 90 km/h vypracoval Giuseppe Bianchi již ve 30. letech 20. století, ale návrh utichl s nástupem lokomotiv řad E.326 a E.428 v roce 1952. Po realizaci šestinápravového modelu E.636 však bylo rozhodnuto projekt obnovit a přizpůsobit mu některá řešení, která se již používala u modelu E.636 (motory, podvozky, odpružení atd.).
Společnost Breda SpA dodala tři prototypy E.424 v letech 1943-1944, ale se sériovou výrobou se mohlo začít až po skončení druhé světové války z části prostředků poskytnutých v rámci programu United Nations Relief and Rehabilitation Administration. O výrobu lokomotiv se podělily společnosti Breda, Officine Reggiane/Ercole Marelli, Officine di Savigliano, Tecnomasio Italiano-Brown-Boveri, OM/CGE a Ansaldo. Od roku 1987 byla řada jednotek přestavěna pro provoz s obousměrnými vlaky (shuttle), čímž se v podstatě realizovalo původní poslání řady, která dostala nejdříve nátěr MDVE a později XMPR.
Lokomotiva třídy E.424 se stejnosměrnými motory jako měly všechny tehdejší italské lokomotivy používala při rozjezdu k motorům sériově připojený reostat, který se s rostoucí rychlostí postupně vyřazoval a umožnil tak, aby se do motorů dostával větší proud, což se na rozdíl od jiných tehdejších reostatických lokomotiv se nedělo pomocí charakteristické páky (Maniglione), ale pomocí automatického systému zvaného Avviatore Automatico odvozeného ze soudobých motorových lokomotiv první generace ALe 790/880/883. Strojvedoucí jednoduše zvolil kombinaci (sériovou nebo paralelní) a relativní reostatické stykače byly tímto systémem automaticky a postupně sepnuty. V případě poruchy mohl strojvedoucí ručně otáčet příslušným kolečkem (které se obvykle také otáčelo automaticky, jak systém postupoval), aby pokračoval ve vyřazování. Když je reostat pro sériovou kombinaci zcela vyloučen, lze vložit zarážky nebo může ovladač přejít k paralelní kombinaci a provést přechod, o který se stará zařízení zvané "CEM", které podle toho automaticky kombinuje motory (uzavírá různé kontakty). Kolem Avviatore Automatico, které se otáčí při reostatickém vyřazení, lze v případě poruchy otáčet ručně.
Namontované podvozky typu I 1250 FS se shodovaly s podvozky řady E.636, přičemž od roku 1946 byla použita válečková pouzdra. Přenos pohybu se uskutečňoval pomocí dutého hřídele a sad pružin. Různé převodové poměry: u strojů s motory 32-R200 zpočátku 21/65 s maximální rychlostí 95 km/h a od roku 1948 zvýšené na 100 km/h; u vozů s motory 92-250 poměr 16/65 a maximální rychlost 100 km/h. Prototyp E.424.003 z let 1946 až 1948 byl vybaven převodovým poměrem 20/65 s maximální rychlostí 120 km/h; pozdější další kusy měly převodový poměr 19/65. Také pneumatický systém byl stejný jako u E.636, doplněný o automatické ovládání startéru a kombinátor zeslabení pole. Počátkem 70. let byl do pneumatického okruhu přidán tlakový spínač, který při tlaku pod 3,5 baru obcházel trakční okruh.
Zpočátku byly instalovány motory typu 32-R200, od roku 1949 pak motory typu 92, některé se dvěma stupni zeslabení pole, jiné s pěti stupni posunu. Mezi první provedené změny patřila u prvních sérií lokomotiv náhrada trakčních motorů typu 32-R200 novými motory typu 92-250. Nejzřetelnější rozdíl mezi motory typu 32 a typu 92, které mají oba čtyři hlavní a čtyři pomocné póly, spočívá v tom, že první mají dvě sady kartáčů na sběrači a žádné kompenzační vinutí, druhé mají čtyři sady kartáčů a kompenzační vinutí.
Pantografy byly původně typu 42 LR, později typu 52. Ochrana proti přetížení byla realizována pomocí oddělovače D Arbela, později nahrazeného mimořádně rychlými jističi. Pro vypínání reostatu a spojování motorů byly montovány stykače vedení typu 42/400 a typu 52/200. Reostat měl při rozběhu prvky seskupené do 14 odporových sad uzavřených v nuceně větraných skříních. Řídicí a blokovací obvod byl napájen napětím 24 V prostřednictvím palubních baterií.
Původně bylo možné také propojit více lokomotiv a dálkově je ovládat pomocí systému Comando Multiplo, kdy byly ve střední části kabiny také dveře, které umožňovaly posádce v případě problémů přejít z jedné lokomotivy do druhé. Kvůli bezpečnostním problémům a nespolehlivosti tohoto systému se však od něj upustilo a následně byl rozebrán. Jedenáct strojů dostalo složené motory, které umožňovaly velmi jemnou regulaci rychlosti v rozmezí 25-50 km/h v sériové kombinaci a 50-100 km/h v paralelní kombinaci.
V současnosti je strj E.424.005 z depa v Pistoii byl v roce 1990 restaurován u příležitosti 140. výročí železnice Porrettana z dílů získaných z vyřazených prototypů 003 a 004 a zůstává jedinou funkční elektrickou lokomotivou sezachovým "oddělovačem D Arbela". Patří sdružení Italvapore v bývalém depu. Další stroj E.424.049, již přestavěný pro kyvadlovou dopravu pod číslem E.424.249 restaurovalo sdružení Associazione Treni Storici Puglia (ATSP) z Taranta spolu s oběma žaluziemi zavazadlového prostoru a dvoubarevným lakováním Castano-Isabella. Nakonec stroj E.424.075 Alexandrie byla restaurovaná roce 2001 společnosti FERALP v Bussolenu.
Rok projektu 1934.
Roky výroby 1943-1951.
Roky provozu 1943-2008.
Vyrobené množství 158 ks.
Výrobce Breda, Off.di Savigliano, Off. Reggiane/Ercole Marelli, OM/CGE, Ansaldo, TIBB.
Délka 15500 mm.
Středová vzdálenost 7 350 mm.
Rozteč podvozků 3 150 mm.
Hmotnost 72000 kg.
Dvojkolí Bo.
Průměr hnacího kola 1 250 mm.
Převodový poměr 19/65.
Trvalý výkon 1500 kW.
Homologovaná maximální rychlost 120 km/h po úpravě.
Napájení 3000 V DC.
PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.
UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.