Elektrická lokomotiva modelové železnice v měřítku HO pro železniční modeláře ve špičkové modelářské kvalitě - 22394 TRIX Deutsche Bundesbahn DB #E 44 507 HO Bottle Green Class E 44.5 1960 (DB 144, DR 244) Passenger Electric Locomotive DCC & Sound, III (1945 - 1968).

■ Elektrická lokomotiva třídy E 44.5 německých spolkových drah (DB) pro osobní vlaky především na trati mezi Freilassingem a Berchtesgadenem. Má základní nátěr v lahvově zelené barvě jako verze z 2. výrobní série s původními otvory na bočních prazích s číslem E 44 507 z roku 1960.. ■ Složitá kovová konstrukce s mnoha samostatně aplikovanými detaily. ■ Dvouramenné pantografy lze zvedat a spouštět v digitálním provozu. ■ Viditelná část střechy lokomotivy je barevném provedení originálu. ■ Osvětlení kabiny lze ovládat v digitálním provozu. ■ Součástí je digitální dekodér s rozsáhlými provozními a zvukovými funkcemi. ■ Má řízený vysoce účinný pohon se setrvačníkem, umístěným uprostřed. V každém voze jsou poháněny 2 nápravy s kardanovými hřídeli. Trakční kola. ■ Trojité přední světlomety a dvojitá červená obrysová světla se mění podle směru jízdy v běžném provozu a lze je ovládat digitálně. ■ Světlomety na konci lokomotivy 2 a 1 lze vypnout, resp. vypnout samostatně v digitálním provozu. ■ Pokud jsou světlomety na obou koncích lokomotivy vypnuté, pak je na obou koncích lokomotivy zapnutá funkce "dvojité světlo A". ■ Osvětlení kabiny lze v digitálním provozu ovládat samostatně. ■ K osvětlení se používají bezúdržbové teplé bílé a červené LED diody. ■ Lokomotiva má samostatně použitelná drapátka. ■ Kabiny mají reliéfní detaily interiéru stejně jako strojovna. ■ Samostatně jsou dodávány brzdové hadice, háky spřáhel a topné vedení, které lze na lokomotivu namontovat. ■ Délka přes nárazníky 164 mm.

■ Stroj řady E 44 (DB 144, DR 244) byl prvním typem elektrické lokomotivy v Německu, kterých bylo zakoupeno více než 100 exemplářů. Představuje také milník ve vývoji elektrických lokomotiv, protože to bylo poprvé, kdy větší hlavní lokomotiva neměla pojezdové nápravy a byl zaveden již řadu let úspěšný pohon vlečným ložiskem. Lokomotivy konstruované jako univerzální lokomotivy se od 30. do 80. let minulého století ukázaly jako velmi robustní a spolehlivé a nešlo je přehlédnout v železničním provozu na elektrifikovaných tratích jižního a středního Německa.

Elektrické lokomotivy řady E 44 (od roku 1968 u DB řady 144 a od roku 1970 u DR řady 244) konstruoval Walter Reichel od roku 1930 a byly průkopnickým počinem svou koncepcí jako víceúčelová lokomotiva, která by mohla být používané v uvažované nákladní a osobní dopravě. První stroje byly uvedeny do provozu u Deutsche Reichsbahn-Gesellschaft (DR) v roce 1932 poté, co o rok dříve vyvinuly Krauss-Maffei a Siemens-Schuckertwerke (SSW, elektrická část) předsériovou lokomotivu (E44001). Stroje s uspořádáním kol Bo Bo byly prvními německými sériovými lokomotivami s podvozky bez pojezdových náprav a s pohonem jedné nápravy a byly primárně určeny pro nově elektrifikovanou trasu z Augsburgu přes Geislinger Steige do Stuttgartu v roce 1933. Lokomotivy se tam osvědčily, takže další stroje byly dodány do všech důležitých bavorských, středoněmeckých a slezských železničních dep, kde byly umístěny elektrické lokomotivy. E44 byly dočasně také umístěny v Salcburku, ale byly opět vyřazeny.

Do roku 1945 byly lokomotivy pro svůj strategický vojenský význam pořizovány pod názvem KEL1 (Krieg lokomotive válečná lokomotiva 1) a stále častěji využívaly v tuzemsku vyrobené díly. Celkem bylo postaveno 174 strojů, i když mnoho z nich utrpělo válkou a bylo vřazeno z provozu. Lokomotivy umístěné na středoněmeckých tratích musely být po poválečném přerušení elektrického provozu předány SSSR v rámci reparací. Tehdejší moderní stroje E44 (a E94) byly upraveny na rozchod 1524 mm a vybaveny středovými nárazníkovými spojkami SA3. Rámy podvozků strojů nebyly navrženy pro obě přestavby, což mělo za následek ztrátu stability lokomotivy. V roce 1952 bylo po ukončení zkušebního provozu v Permu umístěno 44 strojů a dvě lokomotivy v Hirschbergu ve Slezsku (dnes Jelenia Góra) a nakonec vráceno v havarijním stavu zpět. Stroje dojely do Raw Dessau rozložené na tři části a naložené na plošinové vozy. Stroj E44 047 zůstal v Sovětském svazu, kde byl upravený na napájení stejnosměrným proudem a používán na trasách Moskva-Aleksandrov a Baku-Surakhan. V roce 1953 byl stroj přemístěn na Vysokou školu železniční v Dněpropetrovsku za účelem výuky a studia a v roce 1967 sešrotován.

Číslování řady: E 44 002–189. Počet vyrobených kusů: 187. Výrobce: SSW (elektrická část), Krauss-Maffei, Henschel & Sohn, WLF. Rok(y) výroby: 1932–1945, 1950–1951; 1955. Vyřazení z provozu: 1984 (DB). 1991 (DR), Uspořádání náprav: Bo Bo . Šířka rozchodu: 1435 mm (standardní rozchod). Délka přes nárazníky: 15290 mm. Výška: 3950 mm. Šířka: 2960 mm. Rozteč čepů: 6300 mm. Rozvor podvozku: 3500 mm. Celkový rozvor: 9800 mm. Provozní hmotnost: 78,0t. Hnací hmotnost dvojkolí: 19,5t. Maximální rychlost: 90 km/h. Hodinový výkon: 2200 kW. Trvalý výkon: 1860 kW. Tažná síla při rozjezdu: 196kN. Výkonový poměr: 28,2kW/t. Průměr hnacího kola: 1250 mm Napájecí systém: 15kV, 16⅔Hz. Přenos výkonu: trolejové vedení. Počet trakčních motorů: 4. Motor: Tatzlager. Typ spínače rychlosti: ručně ovládaný vačkový spínač s přídavným transformátorem a jemným regulátorem. Jednočinná pneumatická brzda s přímočinnou přídavnou brzdou Kbr / K-GP m.Z.; Jednostranné brzdění všech kol. Vytápění vlaku: elektrické 1000V, 16⅔Hz (původně přídavné 800V, 16⅔Hz).

PLEASE NOTE: Due to the small edition size and the great demand for this item, allocations are expected to occur.

UPOZORNĚNÍ: TITUL JE VYROBENÝ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ JAKO UMĚLECKÝ PŘEDMĚT. UVEDENÁ PRODEJNÍ CENA JE PLATNÁ DO VYPRODÁNÍ TUZEMSKÝCH ZÁSOB.

Sdílet na Twitteru Sdílet na Facebooku